Keramický nůž je řezný nástroj s čepelí z oxidu zirkoničitého, (ZrO2), jež po zpracování dosahuje na Mohsově stupnici tvrdosti hodnoty 8,2 (diamant má tvrdost 10, ocel mezi 5 až 6). Čepele se vyrábějí moderní technologií spékání a jako nekovové nepodléhají korozi. Jejich ostří je daleko odolnější proti opotřebování, takže vydrží déle.
Keramické nože jsou chemicky netečné, takže neovlivňují chuť ani vůni krájených potravin. Na rozdíl od kovových nožů nezpůsobují pachuť v ovoci a nemohou poškodit obsah vitaminů. Jejich ostří vydrží bez broušení i několik let.
Protože nepodléhají korozi, často je používají potápěči. Protože nejsou vodivé ani magnetické, nacházejí uplatnění i v práci pyrotechniků.
Keramická čepel má řadu výhod, ale i nevýhody a omezení. Je sice tvrdší než ocel, ale také křehčí. Do hluboko zmražených potravin, kostí nebo hodně ztvrdlého pečiva se nůž sice zařízne, ale pohyb mimo osu krájení nemusí čepel vydržet. Řezání by mělo tedy probíhat pouze pohyby dopředu a dozadu a rozhodně ne vikláním nebo páčením. Keramický nůž špatně snáší tlak z boku, takže s ním například nelze mačkat česnek.
Při pádu na kachlíkovou podlahu se může ulomit špička, čepel může poškodit i jiný náraz na tvrdé předměty, například v myčce na nádobí. Keramická čepel je ale tak hladká, že na ní potraviny neulpí, a tak stačí nůž pouze opláchnout vodou a utřít. Naopak může keramický nůž poškodit i dřez nebo kuchyňskou linku. Krájet se má pouze na plastovém nebo dřevěném prkénku a nůž by neměl být na dosah dětí.
Pokud se na čepeli keramického nože objeví zuby nebo odštípnuté kousky, je to vždy nesprávným a nešetrným použitím. Drobné vady se dají opravit přebroušením, k tomu je však třeba speciální brousek. Nesprávným brouskem nebo broušením může dojít k poškození ostří mikroskopickými prasklinami, které se po čase projeví ve větší křehkosti nože.